Camino není jen cesta

Den 20 – Počátek návratu

Ráno jsme si dopřáli prodlouženou snídani. U stolu bylo mezinárodní obsazení, Němec, Dán, Finka a já. Bylo to moc příjemné posezení, povídali jsme si o tom, co pro nás znamenalo Camino, byli jsme všichni v podobném věku a podobně naladěni.

Po snídani jsme se šly s Mariitou ještě trochu projít a pak asi ve třičtvrtě na dvanáct jsem vyrazila směr Compostela. Cesta byla tentokrát dvakrát tak dlouhá, než cesta tam. Jeli jsme 100 km celkem tři hodiny.

Když jsme dorazili do Compostely, šla jsem na staré město, koupit nějaké drobnosti a dárečky pro své blízké.

Měla jsem vyhlídnutý krámek i jak takž rozmyšleno, co komu. Šla jsem pozorně, abych si zapamatovala cestu. Některé body jsem si raději i vyfotila. Koupila jsem pár suvenýrů a sobě stříbrné náušnice s mušličkou. Při zpáteční cestě jsem potkala Ronalda, bylo to milé, řekla jsem mu, že už kočím a dnes odjíždím.

Když jsem došla na nádraží, bylo ještě docela brzy, měla jsem čas podívat se po nějaké jídle na cestu. Najednou se objeví přede mnou Ronaldo s balíčkem v ruce. Prý Cake na cestu. Políbil mi ruku a zmizel. Neuvěřitelné silně a dojemné setkání a zároveň rozloučení. A taková krásná tečka, která ukončila moje putování zde a otevřela putování doma, tam kam se dnes vracím.

Říká se, že pravé Camino začíná po návratu.

Uvidíme… možná bude pokračování..