11. září roku 2001 spadly v New Yorku věže. V ten den se začala rodit lahvička s názvem Archanděl Samael. Na svět přišla o několik dní později, 25. září.

Barvy v lahvičce obsaženy, jsou olivová na magentě.

Tato lahvička nás učí smířit se s tím, s čím se smířit nechceme, co je pro nás těžké. Učí nás hledat i v těch nejtemnějších chvílích našeho života něco, co nás při životě drží. Učí nás hledat a cítit naději v beznadějných okamžicích. Olivová v horní části nám dává sílu, když cítíme, že jsme u konce svých sil a magnetová ve spodní části nám ukazuje, že je stále mnoho důvodů, proč vidět světlo ve tmě. Obě barvy jsou k sobě komplementární – doplňkové, znamená to, že lahvička nám nabízí celistvost.

Můžeme se s její pomocí začít dívat na události a věci kolem nás jiným způsobem, dokonce takovým způsobem, který jsme do této doby nikdy nepoužili. Otevírá nás vnímání paradoxu, který je ukryt pod povrchem dějů a dokonce nám pomáhá je pochopit.. někdy.. ???? Pochopení není nezbytnou součástí k přijetí. Pochopení chce naše mysl. Naše srdce a naše duše touží po milosti a odpuštění. Vyslyšíme-li toto tiché volání, můžeme dojít ke smíření a následnému opuštění situace, jakkoli trýznivě se nám jeví. Vede nás k soucitu, k soucitu se sebou, se svými pocity, ať jsou jakékoli.

Archanděl Samael je anděl smrti. Říká se o něm, že je nejkrásnější z andělů. Smrt není někde daleko, tam kam jednou všichni dojdeme. Smrt je tady, vedle nás, v nás, v našem okolí. Je přítomná stále. Může nás, budeme-li pamatovat na smrt, naučit žít. Žít každodenní život, vnímat drobné radosti, které život přináší, nezvětšovat starosti, které přináší. Přijímat co přijmout musíme, měnit, co měnit můžeme.

Tak vnímám poselství Archanděla Samaela, ukryté v lahvičce s číslem 102